V tom roce pitomém, kdy přišlo příměří,
seděli pod stromem opilí žoldnéři.
Opilí žoldnéři, prý tuze nábožní,
smažili k večeři karase na rožni.
A co teď, žoldnéři, co vlastně umíte,
zabít a udeřit, obírat zabité,
ládovat kanóny a kecat o právu,
rozdupat zákony, vykonat popravu.
Pít krev jak upíři, lámat a drtit,
nabít a namířit ve jménu smrti.
Kurvit se s kurvama a chlastat kvas,
těmahle rukama polámat vaz.
Je konec pranice, špatně jdou obchody,
namísto žranice udice do vody.
Sedíte pod stromem, myslíte na grešli
v tom roce pitomém, kdy války odešly.
A co teď, žoldnéři, co bude s vámi,
bušíte do dveří, jste ovečkami,
bušíte na branky, že někdo přijde
nenechat beránky zahynout v bídě.
Beránku-žoldnéři, z ruky krev kape ti,
nikdo ti nevěří, jsi navždy prokletý.
Je konec pranice, ale, ať ztratím,
chcete-li zabít se navzájem, platím!